Kamarádi a kamarádky vašich dětí?

Mám takovou zkušenost, že pokud si nesednete s maminkou/tatínkem vašeho dítěte, je to celkem trouble veliký! 🙂

Nejen, že se s tímto člověkem budete potkávat několik dalších let. (být to vy dva dospělí, problém by v tom nebyl, prostě se potkávat nebudete…)

Ale hlavní je, aby vaším dospěláckým problémem nebyly afektovány vaše děti, to je pak špatné.

Tak jako např. cituji z tohoto článku.

Rodiče dvou dobrých kamarádů či kamarádek se přirozeně nemusí přátelit jako jejich děti. Avšak je vcelku příjemné, aby jejich rodiče měli korektní vztahy založené na vzájemném respektu a potřebné míře důvěry.

Já dodávám: ANO

Jenže korektnost, respekt a bohužel i důvěra se ze vztahu obou maminek chlapců vytrácí. Situace začíná být velmi nepříjemná.

Já dodávám: Pak to je obtížné na psychiku obou s/zne/přátelených rodičů… 🙂

Svým způsobem jsem doplatila na svou otevřenost, přátelskost a důvěřivost. Nyní je těžké, hlavně kvůli synovi, všechny vazby přetrhnout.

Já dodávám: Přesně – nejde to

Oba mají rozdílnou výchovu.
Dá se říct, že Sam je vychováván zcela opačně, než náš Kuba. A tak není divu, že po euforii z nerozlučného přátelství přišly i první neshody. Takřka každý druhý den mi Samova máma volala a řešila, co Kubík Samovi řekl, co Sam odpověděl, kdo komu ublížil, kdo si hrál s někým jiným.

Když jsem se zpočátku Kuby ptala, většinou si už spor nevybavil a vyprávěl mi se zaujetím o něčem jiném. Kluci si prostě vše nějak vyřešili sami. Podobně vše probíhalo i ohledně chování učitelek k dětem, stále bylo něco špatně, něco k řešení – já však byla s učitelkami a školkou spokojená…

Já dodávám: Je dobře, že každý jsme jiný, a neměli bychom si do toho vzájemně mluvit, což některým lidem, například i mně, dost dobře nejde… :(((

Každopádně ať si naše děti vybírají kamarády podle svého a my nemáme právo jim do toho zasahovat. Je a bude to jejich život, a my jim maximálně můžeme říct názor, ale nic víc…