Tak abych si to ulehčila, přidám komentář mého syna ohledně jednoho emotivního dne v Londýně a pak přidám pro změnu mé dokumentující fotky. Robík měl mít po prázdninách cestopis do školy, za což jeho paní učitelce češtiny děkuji! Snad stihne do konce září přečíst Kytici a v rozumné době udělat referát ze sci-fi…
Děti mají rodiče a učitele kolem sebe kvůli tomu, aby nerostly jak dříví v lese, a aby je někdo kultivoval… (ty děti myslím :))
Hledala jsem definici tohoto přísloví a líbilo se mi nejvíc toto:
- Roste neřízeně, nekontrolovatelně. Užívá se zpravidla u dětí, které mají slabší nebo vůbec žádnou výchovu od rodičů.
Toto byl trochu citlivější pohled na věc:
- Že se o něj nikdo moc nestará a roste sám, jak chce…
(O stromy na zahrádce se staráme, šlechtíme je, stříháme… v lese rostou samy.)
A toto bylo trochu mimo (tedy emotivně, ale ekologicky pravděpodobně naprosto v pořádku, i když ten „řez“ už taky těžko říct…):
- Pokud bychom se na toto řčení podívali z dnešního hlediska, tak by řekl, že je o něj pravidelně pečováno. Protože o les se lesníci skutečně pravidelně starají. Od výsadby do mýtního kácení je nutné dělat m,noho výchovných zásahů aby les vyrostl přiměřeně zdravý a kvalitní (ve rovině potřeby společnosti).
Dřív se ale víc myslelo, že si roste jak chce. Ale protože v lese dřevo pěstujeme především řezem, tak na toho kdo roste „jako dříví v lese“ v původním významů také platí jedině řádný řez.
Takže k věci! Důležitý je tady Bubu! Z Robíkova cestopisu:
V neděli 30.7. jsme navštívili největší park v Anglii Hyde park, ale ještě předtím jsme si koupili plechovku s příchutí žvýkačky. Když jsem ji dopil, dal jsem ji mé sestře a ta se rozhodla, že tato plechovka bude její domácí mazlíček a pojmenovala ho Bubu. Procházeli jsme se Hyde parkem, když jsme došli k mostu, pod kterým byl rybník. Moje sestra se nakláněla do rybníka zvaného Serpentine a ukazovala výhled Bubovi. To se nemělo stát! O pár vteřin později plaval Bubu v rybníku a sestra začala brečet, protože už ho nešlo vyndat z vody. Po asi 10ti minutovém utěšování jsme se vydali ke Kensingtonskému paláci, kde žije princ William, jeho manželka Kate a jeho bratr, princ Henry. Když jsme k němu došli, tak nastala doba focení atd.. Když jsme se všichni vyfotili, šli jsme na hřiště, které bylo asi 100 metrů od paláce. Tam jsme byli asi hodinu, a pak jsme jeli autobusem do čínské čtvrti, kde bylo hodně čínských restaurací. Do jedné z nich jsme šli, a když jsme dojedli, jeli jsme domů.
Já osobně bych ještě dodala pro mě odzbrojující hlášku Kiry: „Mami, a ty děláš, jako by se vůbec nic nestalo…“A ještě můj komentář: je dobře být splachovací, a hodně to pomáhá vám i okolí. A to zdaleka nemluvím o Bubovi, ten splachovací nebyl.
…doma máme na psacím stole náhradního!!! Prostě domácí mazlíček holčičky, která měla a má ráda Buba!
Londýn není úplně levná lokalita na jídlo, ale v případě full english breakfast doporučuji si dvě, tři libry připlatit a zajít na královskou snídani do tohoto bistra:
https://www.jidlonacestach.cz/bistro-e-pellicci-londyn/
Říká se, že je to jedno z nejlepších míst na full english breakfast a já s tím souhlasím. A vzhledem k tomu, kolik toho na talíři dostanete, tak to ani není až tak „drahé“.