Korunovační průvody a naše nová hra Starým Městem

Od první korunovace českého krále v roce 1086 až po poslední v roce 1836 bylo během slavnostní mše v chrámu sv. Víta korunováno a svěceným olejem pomazáno 26 českých králů a 28 královen.
Korunovacím předcházely velké okázalé průvody na Pražský hrad.

Cesta korunovačních průvodů se v dnešní trase ustálila až v polovině 15. století. Do té doby vedly z Vyšehradu, kde si panovníci nazouvali lýčené střevíce a oblékali prostý šat a mošnu Přemysla Oráče, aby poddaní nezapomněli, že majestát českého krále má původ u knížete selského rodu. (O tom si povíme pro změnu v naší další nové hře Akční Vyšehrad). Karel IV. dokonce pro sebe a jeho následovníky sepsal Korunovační protokol, čímž se mu podařilo symbolicky spojit říšskou a přemyslovskou tradici. Od předkorunovační cesty na Vyšehrad a zpět se v budoucnu upustilo, zvláště po husitských válkách.

Dnes je Královská neboli Korunovační cesta nejčastější trasou, po které se pohybují turisté, vede od Prašné brány, Celetnou, přes Staroměstské náměstí, Karlovou ulicí, přes Karlův most, Nerudovou ulicí nahoru a končí na Pražském hradě. Dříve ovšem nebyla vybudována traverza z Nerudovy ulice, proto průvody chodily přes Úvoz a Pohořelec a pak zpátky na Hrad.

Člověku naší doby, věčně uspěchanému, těžko pochopit, co přesně pro naše dávné předky korunovace znamenala – byla významnou událostí v jejich životech vůbec! Z hlediska vnímání královského majestátu snad vůbec nejdůležitější. Král se nejen ujímal vlády nad zemí se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími, ale současně potvrzoval celistvost a svéprávnost země a stvrzoval všechna dosavadní práva a privilegia v celé zemi.

Významu tohoto svazku odpovídaly i slavnosti s korunovacemi spojené. Už z doby Jiřího z Poděbrad je například znám zvyk rozhazování drobných mincí, které měly být příslibem prosperity a blahobytu za vlády nového krále, pravidlem se rovněž stalo propouštění vězňů. Město se skvělo v plné kráse, z oken visely vzácné koberce a látky, lidé provolávali slávu králi a házeli na průvod květiny, zástupci města panovníka vítali proslovy, na mnoha zastávkách se představovali členové cechů a církevních řádů, žáci a studenti, vojáci a jiní, na Hradě pak vítali panovníka čelní představitelé zemských úřadů z řad vysoké a nižší šlechty. Celou událost rámovalo vyzvánění zvonů, hudba, zpěv a střelba z děl, četly se básně a hrála se divadelní představení.

Slavné chvíle byly rovněž příležitostí k předvádění různých zajímavostí a kuriozit – tak v roce 1527 při korunovaci Ferdinanda I. skočili na královu počest čtyři odvážlivci z Karlova mostu do Vltavy (jeden z nich se přitom zabil), v korunovačním průvodu Maxmiliána II. v roce 1564 vzbudilo největší pozornost stádo šesti velbloudů se svými mouřenínskými pány.

Zvláště bohaté slavnosti provázely korunovace v období baroka s jeho smyslem pro okázalost až teatrální; po dlouhá desetiletí se vzpomínalo na korunovaci císaře Karla VI. v roce 1723, kterou v přebohatě vyzdobených pražských ulicích doprovázely slavnostní výjevy dosud nevídané: od příjezdu císaře do města po vlastní korunovaci uběhly dva měsíce a celé toto období bylo vyplněno divadelními a hudebními slavnostmi, výlety a vyjížďkami dvora do okolí Prahy, hostinami i sněmovními zasedáními.

Císařovna Marie Terezie v roce 1743 Pražany naproti tomu zklamala, její korunovace byla ve srovnání s tou před dvěma desetiletími velmi střídmá – panovnice měla důvod hněvat se na české stavy pro jejich chladný postoj v předešlých válečných letech. Mnohem okázalejší byla korunovace Leopolda II. v roce 1791; v ovzduší probouzejícího se národního sebevědomí spatřovali mnozí příslušníci české elity v tomto aktu opětovné pozvednutí významu českého království v rámci habsburské monarchie, umocněné ještě tím, že nový král vrátil království korunovační klenoty, převezené jeho matkou v roce 1743 do Vídně.

Poslední korunovace se v Praze odehrála v roce 1836, kdy se českým králem stal Ferdinand V. Dobrotivý. Jeho následovníci už českou korunu nepřijali.
Na tradici českého panovníka pak plynule navázal prezident Masaryk a něco z dávných královských obřadů by se dalo rozeznat v ceremoniálu inaugurace prezidenta republiky

Možná jen málokdo ví, že pojem „Královská cesta“ je poměrně nedávný (z druhé poloviny 20. století), začalo se jí tak říkat dodatečně, hlavně kvůli turistickým a památkovým účelům.

My si tu Staroměstskou část korunovačních průvodů projdeme společně, děti se v týmech představí novému králi za jednotlivé cechy, po cestě se vzděláme o všech těch důležitých místech kolem a na Staroměstském náměstí podnikneme erbovní bojovku. Královská cesta a cechovní bojovka